Příspěvky

Aerie - Maria Dahvana Headley

Do knížky Aerie od spisovatelky Marie Dahvany Headley jsem vkládala hodně nadějí. Pyšní se překrásnou obálkou, stejně jako první díl této série, a také jsem doufala, že díky pokračování, dostane celá série konečně smysl…
 Aza se vrátila zpátky. Má sice jinou podobu, avšak uvnitř zůstává stejná. Užívá si běžného života, ve kterém hraje nejdůležitější roli její rodina a především Jason.  Rok se s rokem sejde a Azu čekají sedmnácté narozeniny. Neočekává je s nadšením jako jiní, ale s velkými obavami. A nejen ona. I Jason je velmi neklidný a neustále přemýšlí nad tím, jak ji co nejlépe ochránit. Přesně před rokem totiž Aza poprvé zmizela. Navíc jsou její nejbližší po událostech loňského roku v neustálém ohrožení.  Aza touží zůstat, ale myšlenkami je neustále mezi mraky s Caruem, svým ptákem srdce. Díky Jasonově osudové chybě se však ocitá zpět v Magonii, jako uprchlice. Nyní ji čeká nesnadný úkol. Postavit se své kruté matce Zal Quelové, které se během jejího pobytu na zemi podařilo uprchno…

Ta přede mnou - J.P. Delaney

,, Mezi lidmi, se stejně jako v celém životě kumulují zbytečnosti, " pokračuje klidně. ,, Přání k Valentýnu, romantická gesta, oslavy výročí, nesmyslná vyznání - to všechno patří k nudné rutině krotkých vztahů, které se vyčerpají ještě dřív, než pořádně začnou. co kdybychom se od toho všeho oprostili?Vztah nezatížený konvencemi je čistý, jednoduchý a svobodný. Jestliže se dva lidé soustředí jen na přítomný okamžik, užívají si jeden druhého mnohem víc. Ale musíš mít úplně jasno v tom, co ti nabízím."

Ta přede mnou - P.J.Delaney

Obrázek
Už dlouho jsem v ruce nedržela knihu, která by mě k sobě dokázala připoutat, ba dokonce vyvolala pocit, že prostě musím…potřebuji číst dál. Autorce J. P. Delaney se to s její knihou Ta přede mnou (nakl. Ikar, Knižní klub) povedlo. Paradoxem je, že jde o thriller, žánr, který nevyhledávám. Jsem totiž ukázkový strašpytel…
 Emma prožila trauma. Byla přepadena zloději ve svém vlastním domě. Na stávajícím místě už se necítí bezpečně. Proto se snaží najít jiný byt, aby na ošklivou minulost lépe zapomněla. Žádný z nich se jim však nezamlouvá. Až na jediný. Strohý, minimalistický byt, v němž mohou bydlet za minimální poplatek a maximální dodržování všech pravidel. Podivný architekt, který jej původně navrhoval pro svou rodinu, totiž odmítá přijmout jen tak někoho. Chce si být jist, že jeho byt bude mít účinky, které se od prostor tohoto typu očekávají. A sice, že dokáže nové nájemníky změnit. Což se mu nakonec doopravdy podaří.  Jane prožila velmi osobní ztrátu. Potřebuje místo pro nový start.…

Červencové ohlédnutí...

Červencové ohlédnutí...
 Červenec byl skutečně horký a já osobně se musím přiznat, že mi občas dělalo problém soustředit se na to, co čtu. I tak se mi ale podařilo přečíst celkem osm knih. Což je na mě docela pěkné číslo.  A nyní bych vás prostřednictvím svého článku těmito přečtenými knihami ráda provedla…
 První na červencovém seznamu je kniha Tý potvoře to nedaruju( Lucy Sykes, Jo Piazza,  nakl. Ikar). Příběh vypráví o úspěšné šéfredaktorce módního časopisu, která se vrací po dlouhodobé nemoci zpět do redakce. K jejímu překvapení začíná časopis, v souvislosti s rozvojem moderních technologií, procházet přeměnou, která je pro ni, jakožto zastánkyni klasických postupů a forem, poměrně špatně akceptovatelná. O to víc, když se v blízkosti objeví její bývalá, sebevědomím nabitá asistentka.  Pro mě spíše zklamání. Nemůžu říct, že by byla špatně napsaná nebo se obtížně četla, ale mimo toho, že jsem měla po dočtení nutkání jít nakoupit hned několik módních časopisů, abych mohla s velkými ikona…

Den v oblacích...

Obrázek
Nesnáším balení, vybalování a s tím související převážení věcí. Jenže když chcete někam jet, musíte zkrátka tohle všechno absolvovat. Den příjezdu z našehoKemp tripu se nesl právě v tomto duchu, navíc k tomu všemu přibylo ještě praní. Následovala trocha odpočinku v komfortu domácího prostředí a večer jsme se vydali za sportem. Můj Milý se rozhodl, že budeme společně běhat. On mi předvede běh hodný 185 cm vysokýho kluka, já jemu nemotorné cupitání v podání 160 cm vysoký holky. K mému překvapení se obě tyto vlastnosti zprůměrovaly a náš první běh nakonec nedopadl zas tak špatně. Kdyby nepodváděl a nevyužil své výšky k přeskočení závory, mohla jsem být v cíli dokonce jako první. A aby toho nebylo málo, předvedl mi oslavný tanec a la Rocky Balboa :-)

 Následující den nás přepadla lenivá, takže jsme až na podvečerní běhání strávili den sledováním seriálu Mash, (který mimochodem miluju asi tak jako Sex ve městě - tím moje seriálové zamilování končí) a několika dalších filmů. To samé se ale …

Náš první Kemp trip a trocha výletění...

Obrázek
Dočkala jsem se společného volna s mým Milým. Sbalili jsme si pět švestek a vyrazili do prvního z plánovaných kempů.

 Mohla jsem si vybrat místo, které chci po cestě navštívit. Zatoužila jsem po Ratibořicích a Babiččině údolí, místě spojeném s českou spisovatelkou Boženou Němcovou. Musím přiznat, že jsem byla trochu zklamaná. V místě probíhala rekonstrukce a podle toho to tam taky vypadalo. K obědu jsme ochutnali mlynářskou klobásu s malinovkou, a pak už vyrazili směr kemp Dolce (ten se mi mimochodem zamlouval, ze všech tří navštívených kempů nejvíc) :-)

 Druhý kemp, který jsme plánovali navštívit, nás zklamal svým prostředím i jídelníčkem, ze kterého prakticky nebylo nic k mání. Použili jsme proto plán B a vyrazili do profláknutého kempu Sedmihorky.  Ten den jsme navštívili skalní hrad Vranov ...
 V Sedmihorkách jsme sice trochu válčili s místem(přespávali jsme v autě a i když jsme měli na všechna okna stínidla, chtěli jsme trochu klidu a soukromí), ale jinak bylo všechno úplně v pohod…

S Dirigentkou v Riegrových sadech...

Obrázek
Seděly jsme pod obrovskou tabulí, na které se skvěl nápis ZMRZLINÁŘ. Já a moje Dirigentka. Prý neví, čím je tahle zmrzka tak úžasná, ale na instagramových fotkách ji má vyfocenou kde kdo. A protože teplota pomalu stoupala, rozhodly jsme se náš nedělní pobyt v Praze začít právě tam. Fotku nečekejte, moje višňová se dala na útěk ve chvíli, kdy ji slečna neobratnými pohyby posadila do kornoutku. A aby se necítila tak osamělá, plácla na ni ještě kopeček meruňkové. Nejspíš jsem za svůj život snědla příliš málo ovocných zmrzlin, protože se mi v mých dvou kopečcích zkrátka nepodařilo najít tu pravou zmrzlinovou výíjmečnost...
 Naše cesta pokračovala do Riegrových sadů. Tady už mému fotografickému umění nic nebránilo :-)  Knížky a vůně nadcházejícího léta. S mojí Dirigentkou je to prostě vždycky takový na pohodu a fajne. A co víc, je umělecky zdatná, a tak se fotilo o sto šest...(ne, nebylo to bez připomínek...,,Jestli chceš být vidět, je základem, abys měla pěkný fotky na Instagramu" ned…